Myšlenky ovlivňují naše emocionální prožívání - pozitivní nebo negativní soudy mohou vyvolat pocity, jako je radost, hněv nebo klid. Mozek reaguje plasticky, podobně jako sval: to, co si často myslíme, cvičíme nebo opakujeme, se upevňuje - zvykáme si na tento způsob myšlení.
Pokud si tedy často stěžujeme nebo očekáváme negativní věci, je to jako každodenní trénink svalu "všechno je blbost" - stále lépe vidíme to špatné a stále více zanedbáváme to dobré, protože neustále aktivujeme ty sítě v mozku, které jsou zodpovědné za reakce spojené se stresem nebo frustrací.
Trocha stěžování si ve smyslu "duševní hygieny" k tomu patří, ale přílišné stěžování nás zaslepuje před drobnými radostmi života, jako je vůně deště na asfaltu nebo smích dítěte v kaluži.
Pokud se však vědomě soustředíme na to dobré, posilujeme neuronální spojení, díky nimž jsme dlouhodobě odolnější vůči stresu a můžeme snáze překonávat výzvy. Zvýšené uvědomování si pozitivních událostí může také podpořit uvolňování dopaminu - "hormonu štěstí", který nás motivuje a dodává nám pocit pohody.
Pokud tedy déšť nevnímáme jako "mokrý a otravný", ale jako příležitost pro dobrodružství ve studánkách nebo gaučové odpoledne, posilujeme sami sebe.
Jinými slovy: pokud v dešti vidíte slunce, vytvoříte si vnitřní deštník.
Představte si, že bychom všichni zažili jeden okamžik "déšť je krásný" denně. Pozitivní myšlenky mohou být nakažlivé! Když hledáme na druhých to dobré, podporujeme soucit, soudržnost a uznání. Je to jako řetězová reakce pro přátelštější interakci.
Závěr: Oslavujte deštivé dny, místo abyste se jich báli.
Náš mozek miluje optimismus. Tím, že se z deště radujeme, místo abychom ho proklínali, děláme sebe (a možná i ostatní) o něco šťastnějšími. Protože: déšť je pořád déšť - ale záleží jen na nás, jak ho budeme vnímat.
A tady je malý tip, jak se vypořádat s negativními myšlenkami:
Řekněte "stop" - pokud možno nahlas - jakmile začnou negativní myšlenky klíčit nebo vaše negativní myšlenky stále krouží. Představte si velkou značku stop nebo jiný nápis, který vám signalizuje "stop". V případě potřeby "stop" několikrát zopakujte. Můžete si také jednou rukou poklepat na stehno nebo na hranu dlaně. Možností je také tleskání.
Dbejte na to, abyste se klidně nadechovali a vydechovali, a udržujte vzpřímený postoj. Můžete si také představit, jak vaše myšlenky při výdechu praskají jako mýdlové bubliny, rozpouštějí se ve vzduchu a odplouvají...
Pak se soustřeďte na něco dobrého, pozitivního, na něco, co je pro vás dobré.
A: buďte trpěliví, zastavení myšlenek vyžaduje určitý cvik.
