Toto úsilí žije také díky lidem, kteří mu po mnoho let věnují značnou část svého volného času. Jedním z nich je Michael Klement, poradce pro zákazníky pojišťovny OÖ Versicherung v Bad Ischlu. V horské záchranné službě působí již téměř tři desetiletí. K této dobrovolnické činnosti ho přivedla jeho láska k horám, radost z pomáhání a pocit sounáležitosti s týmem, které ho motivují dodnes. V rozhovoru pro #schongenial hovoří o svých pohnutkách, nárocích kladených na horské záchranáře a o tom, co znamená zachovat chladnou hlavu i v náročných situacích.
#schongenial: Jak jste se dostal k dobrovolnické činnosti v horské záchranné službě?
Michael Klement: Hory mě vždy fascinovaly a odjakživa jsem se tam rád pohyboval. Zároveň pro mě bylo důležité zapojit se do dobrovolnické organizace a dělat něco smysluplného pro ostatní. Tak jsem se před 27 lety dostal k horské záchranné službě.
#schongenial: Co vás motivuje k tomu, abyste svůj volný čas věnoval horské záchranné službě?
Michael Klement: Pro mě je zcela jasně nejdůležitější možnost pomáhat lidem v nouzi. Zároveň ale hraje velkou roli i pocit sounáležitosti. V horské záchranné službě se musíte na sebe navzájem spolehnout. Díky tomu mezi kolegy a kolegyněmi vzniká zvláštní soudržnost.
#schongenial: Jak vypadá typický zásah horské záchranné služby?
Michael Klement: Zásah začíná výstrahou na mobilním telefonu. Poté se vydáme na základnu nebo přímo na domluvené místo setkání. Tam dostaneme další informace a pokyny. Abychom mohli vyrazit co nejrychleji, mám svou osobní výbavu vždy po ruce v autě.
#schongenial: Jaké vzdělání a dovednosti jsou potřeba, aby člověk mohl pracovat v horské záchranné službě?
Michael Klement: Člověk by už měl mít určité zkušenosti s alpskými aktivitami. Patří sem například lezení, skialpinismus a vysokohorská turistika. Poté začíná výcvik v příslušné místní pobočce. Navíc je třeba absolvovat pět krajských kurzů. Teprve poté je výcvik horského záchranáře dokončen.
#schongenial: Je nějaký zásah, který vám utkvěl v paměti? Proč?
Michael Klement: Je těžké to zúžit na jeden jediný zásah. Jsou tu velmi krásné okamžiky, například když se podaří zachránit člověka, u kterého jsme zpočátku téměř ztratili naději. Zároveň však zažíváme i psychicky náročné situace, kdy je jakákoli pomoc již pozdě a musíme zesnulé dopravit do údolí. I to bohužel patří k našim povinnostem. Obě stránky nám zůstávají v paměti.
#schongenial: Jaké jsou pro vás největší výzvy nebo nebezpečí při zásahu?
Michael Klement: Zvláště důležité je vždy zachovat si chladnou hlavu. Každý krok musí být dobře promyšlený. Při zásahu totiž nenesete odpovědnost jen za sebe. Na vašich rozhodnutích může záviset i bezpečnost vašich kolegů a kolegyň. Proto jsou koncentrace, zkušenosti a vzájemná důvěra obzvláště důležité.
#schongenial: Jak se vyrovnáváte s obtížnými nebo emocionálně náročnými situacemi?
Michael Klement: Máme možnost využít konzultací s krizovým intervenčním týmem. Mnohé se však zpracovává i v rámci skupiny. Velmi nám pomáhá, když se po zásahu sejdeme, popovídáme si a společně probereme to, co jsme zažili. Tato vzájemná výměna názorů je pro nás důležitá.
#schongenial: Jak se dá vaše dobrovolná činnost v horské záchraně skloubit s prací, rodinou a volným časem?
Michael Klement: To funguje jen tehdy, když je ze všech stran pochopení – jak v rodině, tak v pracovním prostředí. Samozřejmě, že toto angažmá jde na úkor vlastního volného času. Člověk musí být připraven tuto dobu investovat. Pro mě to ale rozhodně stojí za to.
#schongenial: Děkujeme vám nejen za rozhovor, ale především za vaše nasazení a přejeme vám i nadále vše nejlepší.
