Výkon 2 až 3 megawatty na vodík
Srdcem zařízení je velký spalovací motor, který není poháněn naftou ani zemním plynem, ale vodíkem. Společně se speciálním systémem dodatečné úpravy výfukových plynů tvoří ucelený systém s elektrickým výkonem přibližně dvou až tří megawattů.
Vodíkový motor se tak pohybuje ve výkonové třídě, které dosahují i dnešní velké motory na zemní plyn. Zároveň by se měly emise skleníkových plynů snížit o 97 procent oproti referenční hodnotě definované organizací LEC.
Zařízení však nefunguje zcela bez emisí. K zatížení životního prostředí dochází mimo jiné při výrobě a přepravě vodíku. Z technických důvodů se při provozu do motoru dostávají také malé množství mazacího oleje.
Co znamená „Zero Impact“?
LEC označuje svůj systém jako „Zero-Impact-Demonstrator“. To neznamená, že na životní prostředí nemá vůbec žádný dopad. Místo toho výzkumné centrum vyvinulo vlastní vědeckou metodu, která zohledňuje celkovou zátěž na životní prostředí.
Do úvahy se přitom neberou pouze emise vznikající přímo při provozu motoru. Zohledňuje se také zajištění paliva. Podle této metodiky se technologie považuje za „Zero Impact“, pokud její dopad na životní prostředí činí méně než pět procent dopadu srovnatelné průměrné referenční technologie.
Elektřina, když vítr a slunce nestačí
Tato technologie by mohla být zajímavá především jako doplněk k obnovitelným zdrojům energie. Větrné turbíny a fotovoltaické elektrárny totiž nevyrábějí vždy stejné množství elektřiny. Zároveň roste poptávka po elektřině, například v důsledku rostoucí elektrifikace a rozšiřování datových center a aplikací umělé inteligence.
Velké motory poháněné vodíkem by zde v budoucnu mohly sloužit jako flexibilní rezerva a v případě potřeby rychle dodávat energii. LEC vidí možné využití například v průmyslových areálech, datových centrech, kritické infrastruktuře nebo decentralizovaných zařízeních.
Využívá se i odpadní teplo
Demonstrační zařízení se nachází v inovačním okrsku Inffeld Technické univerzity v Grazu a je přímo napojeno na tamní energetický systém. Elektřina vyrobená během testů se dodává do místní rozvodné sítě.
Ale to není vše: využívá se i teplo z motoru. Prostřednictvím systému rekuperace tepla lze do tepelných sítí Technické univerzity v Grazu dodávat až 1,5 megawattu tepelného výkonu. Výzkumné zařízení se tak zároveň stává praktickou součástí zásobování energií na kampusu.
#schongenial, když se zde ukazuje, že vodík dokáže pohánět i velké motory s výkonem několika megawattů, a vzniká tak potenciálně ekologičtější řešení právě pro ty oblasti, kde musí být k dispozici velké množství energie spolehlivě a flexibilně.
